Petr Vopálecký: Když si vzpomenu, že před rokem jsem neuměl skoro nic...

Ahoj Petře, díky, že jsi přijal pozvání k rozhovoru. Když jsi přemýšlel nad svým zaměstnáním, proč ses rozhodl právě pro programování?

Ahoj, cesta za programováním byla docela dlouhá a vedla pořádnou oklikou. Když mi bylo kolem patnácti, objevily se u mě obchodnické choutky. Denně jsem rozeslal přes sto emailů různým lidem s nabídkou, že jim vytvořím webové stránky. V té době jsem samozřejmě vůbec programovat neuměl, ale ovládal jsem jeden program, do kterého stačilo myší přetáhnout obrázky a ono to na tu dobu udělalo docela přijatelný, jednostránkový web. Když jsem pak takhle vydělal prvních  250,- za web, připadal jsem si jak největší IT guru.

Říkal jsi, že to bylo zhruba v patnácti. Učili jste se programovat na střední škole?

Chodil jsem na Střední průmyslovou školu na Vsetíně . Můj obor se jmenoval výpočetní technika, ale jak už to bývá, učil nás jeden velmi starý učitel a těch IT vědomostí jsem tam moc nenabyl.

A jak tedy pokračovala tvá cesta za programováním?

Nutno říct, že celý rok 2016 jsem procestoval. Byl jsem čtyřikrát v Londýně, utratil jsem postupně všechny své úspory a tak jsme se 1. prosince 2016 s kamarádem vydali na výlet stopem do Španělska. Během sedmi velmi zajímavých dní jsme dostopovali až do Portugalska, za úplně poslední peníze jsme si zasurfovali na vyhlášených portugalských vlnách. Všechny šílené zážitky z tohoto stopu jsem napsal na svůj blog na www.petrvopalecky.cz . Když jsme se potom vrátili do Česka, přemýšlel jsem co dál dělat.

A právě tehdy jsem si vzpomněl jak jsem kdysi za mlada dělal a prodával amatérské webové stránky. Tak jsem se rozhodl, že tímto směrem půjdu na plno, a že se to naučím dělat pořádně. Leden, únor a březen jsem se po nocích učil programovat. Pak jsem na internetu našel stránky primakurzy.cz a věděl jsem, že kurz programátora webových aplikací by mě mohl hodně posunout. Zjistil jsem, že je šance, že by mi to úřad práce proplatil, tak jsem se tam nechal zaevidovat a do žádosti o proplacení jsem napsal něco ve smyslu, že programování je moje životní poslání a další argumenty podobného typu, a oni mi to opravdu schválili.

Kurz trval měsíc a konal se na přelomu dubna a května, posunulo tě to opravdu tak moc, jak jsi předpokládal?

Naprosto, náš učitel Pepa je člověk, který dokáže věci perfektně vysvětlit, a fakt toho hodně umí. Nechybí mu ani smysl pro humor a celkově mám tady na ten kurz jenom pozitivní vzpomínky a klidně bych ho absolvoval znovu. Dobré bylo, že se mi postarali i o ubytování v Praze, když jsem až ze Vsetína.

Hledal jsi hned po absolvování kurzu práci?

Po potenciálním zaměstnavateli jsem se poohlížel už v průběhu kurzu, stále jsem měl dojem, že toho moc neumím, tak jsem si nebyl jist, jestli mě někdo zaměstná. Řekl jsem si, že nejlepší (zdravě drzý) způsob jak objektivně zjistit kolik toho neumím, je zažít pohovor v nějaké větší IT firmě. Ze Seznamu se mi neozvali, ale z  Alzy ano. Termín pohovoru jsem tam měl domluvený na stejný den, kdy nám končil kurz. No, zjistil jsem přesně to co jsem potřeboval vědět. Pohovor byl docela fiasko. :)

Přesto jsem práci našel pár dní po skončení kurzu. V jedné firmě ve Valašském Meziříčí kousek od Vsetína. Posadili mě k hrozně pomalému notebooku. Řekli mi, ať si stáhnu Visual Studio a do týdne se naučím C# a .NET.

Něco málo z toho jsem se naučil, a tak šéf usoudil, že je na čase, abych pro ně skutečně začal něco dělat. A tak mě dali k projektu pro oficiální Mercedes .

Ano, skutečně můj první projekt, na kterém jsem pracoval byl pro velký Mercedes . Říkal jsem si, že to je skvělý začátek kariéry. Šéf mi přeposlal oficiální požadavky z  Mercedesu na funkcionalitu, odjel na dovolenou, a já měl spolu ještě s jedním mladým brigádníkem cca měsíc na to to všechno nějak naprogramovat.

V té době to pro mě samozřejmě bylo nereálné. Neuměl jsem moc C# ani .NET a nějaké MVC mi taky bylo cizí. Ale pořád jsem se učil. A tak jsem veškerou funkcionalitu udělal pomocí JavaScriptu (např. data se ukládala do local storage , a podobné prasárničky jsme vymysleli...).

Nutno podotknout, že ta firma byla tak trochu pochybná, byla mimo jiné známá tím, že programátory hodně špatně platí, a že spousta lidí od nich přechází jinam. Finančně se mi skoro ani nevyplatilo tam dojíždět. Byl jsem ale vděčný za každou zkušenost a získanou praxi.

Po měsíci se vrátil šéf, a my jsem mu prezentovali, co jsme mezitím pro Mercedes stvořili. Po front-endu to bylo fajn, dokonce to i víceméně fungovalo dle požadavků Mercedesu .

Když ale viděl, že to je naprogramované takřka bez C# pochopil jsem, že je vhodná příležitost na to dát výpověď. Ale rozešli jsme se v dobrém :-)

Byla to velmi zajímavá zkušenost a jsem za ni vděčný. Hned na to jsem si zřídil živnosťák a primárně pracuju pro jednu sympatickou firmu, která stojí za projekty jako fajn-brigady.cz . K tomu občas známým udělám nějaký web, vymýšlím vlastní projekt, snažím se pořád se učit a jsem spokojený.

To byla ale opravdu velmi zajímavá cesta za programováním. Máš nějakou radu pro lidi, kteří mají podobnou cestu teprve před sebou?

Necítím se být kompetentní k tomu dávat ostatním nějaká životní moudra. Ale vídám spoustu lidí, kteří si stěžují na svůj život, na cokoli, ale zároveň s tím odmítají cokoli udělat a tak nějak na všechno rezignovali. Vážím si lidí, kteří zaujímají opačný postoj, a kteří se o něco snaží.

Když si vzpomenu, že před rokem jsem neuměl skoro nic, a pak se podívám, kde jsem teď, tak mi to přijde jako docela solidní kariérní progres. Dobré na tom je to, že to může kdokoli zopakovat.

Díky za rozhovor, Petře, a ať se i nadále daří.

Díky za pozvání, bylo to fajn.